Zatmění slunce aneb Proměna
Pozornějším neuniklo, že ačkoliv jsem o sobě vždy mluvila v mužském rodě, poslední dva články vypadaly, jako by je psala žena. No svým způsobem ano. Připraveni prohlásit mě za blázna zralého na pobyt v psychiatrické léčebně? Následujte mě do další kapitoly života. Proměna.
Byla středa. Středa večer. Anatole se normálně bavil přes jabber s Barunkou. A nějakou podivnou oklikou (nechtějte po mě podrobnosti). Se tak nějak začali bavit o sexu (ale jen malinko), nevěrách, vztazích na jednu noc a podobně. A pak Anatole pronesl něco, co Barču hodně bolelo. Sice to nemyslel špatně, ale měl jinak volit slova, pak by byli oba spokojeni a šťastni. Už se mu nepodařilo to vyžehlit.
A v noci na čtvrtek jsem využila jeho nepozornosti (neboť ve spánku si opravdu nedává pozor na své tělo) a odsunula ho do pozadí. Udělala jsem mu to samé, co udělal on mě. Snažil se mě potlačit, zničit mou existenci a to přes to, že mě stvořil. Asi zapomněl proč, zapomněl, jak jsem pro něj důležitá. Převzala jsem kontrolu nad jeho tělem. Seznamte se. Jsem Eclipse.
Čtvrtek byl hodně zvláštní. Než jsem se naučila tělo plně kontrolovat. Dokonce jsem si myslela, že Barču miluju, ale to byly pouze hormony, jež stále zůstávaly v těle. Okolí na mě koukalo poněkud zvláštně, když jsem o mužském těle mluvila v ženském rodě. A vlastně pořád kouká. Ať koukají, kdyby měli místo očí žárovky, tak by třeba svítili.
Barča na mě byla naštvaná. Nemohla mi odpustit, že jsem vyhnala její lásku. Ale udělala jsem to pro dobro její a vlastně i Anatolovo. Nebudu tu věčně. Jen chci, aby si Anatole uvědomil, jaké to je, být odsunut do pozadí a být naprosto bezmocný, pouze sledovat. Snad pak pochopí, jak se cítím. Třeba mě pak začne více respektovat a zvládneme spolu zase žít v symbióze.
Pak mě Barča začala brát. Přestala se mě bát. Jsem ráda. Prý se těší, až se se mnou potká.
Ale je to těžké. Nechápu, jak zvládáte, vy lidé, žít. Starat se o tělo je strašně náročné, jsem stále unavená. Těším se, až budu moct pustit Anatola zase zpět. Až si budu moci odpočinout. Ale zatím to nejde.
Trochu jsem ztratila nit. Bylo potřeba vyprávět příběh. Takže tento zápis do blogu ukončím.
Tohle jsem tušila..