Jen stručně
Bylo špatně, hodně špatně. Ublížil jsem. Plakal a řezal. Mluvil s matkou a pak se k ní celou noc choulil. Víc nechci o tom mluvit. Stalo se a je to pryč. Zas bude dobře. Musí.
Již brzy můj život postoupí do třetí dekády. Je čas naučit se (mimo jiné) tyhle tři věci.
- Mít rád sám sebe
- Být šťastný
- Poslouchat druhé
Ty jo… Hele, tohle jsem si taky dřív říkala (a psala), když jsem byla mladší. Jsem o pár let straší než ty a třeba zase- ZASE ty hnusný úzkostný myšlenky (stejný jako dřív) v noci na dnešek, a dneska to svírání……. No, sakra, neni to tak jednoduchý, ale jde se dostat dál, i když se to vrací.. Ale třeba je už úspěch, že se to vrací míň než dřív..
Víš…
Líbí se mi to. Bude zas dobře.
Bude, vim to. Verim. Nepochybuji. Nebojim se. Zvlastni chveni v hrudi, sladce bolestne bodani u srdce, tezko se dycha, telo hrozi vzplanout. Usmirovani je krasne. Byla mi dana sance, ale dali by prijit nemusela. Ale nechci, abych dalsi potreboval a udelam pro to vse.