Love has gone…
Can I die now?
Bara se se mnou rozesla.
A ja se ve vsi strucnosti rozejdu a rozloucim s vami. Skoncila dalsi etapa meho zivota, bylo dobre, ale uz nebude. Nebo mozna bude, ale ne tak dobre jako bylo. Laska je jedna velka lez. Cely tenhle svet je jedna hnusna velka lez.
Nechci, aby o me nekdo neco dalsiho vedel. Mozna se tu jeste nekdy neco objevi, ale zaheslovany bez moznosti heslo ziskat. Jen pro me, pro mou potrebu. Sbohem.
to je mi líto…vím, jak bolí ztratit někoho, kdo tě drží nad vodou…
je asi zbytečné ti říkat, že těch etap bude ještě moc. kolik jen budeš chtít.
záleží na tobě, jak to vezmeš.
naděje je. nech ji vystoupat na povrch, nesvazuj ji. nepopírej ji…
nejspíš nic do hezkou budoucnost nevidíš, ale zkus se podívat pořádně. zkus strhnout všechnu špínu a podívat se na to, co by mohlo být krásné. co by mohlo být další nadějí. dalším stéblem…
neumírej. dnes ne, dnes ne…
hodně štěstí dál…milý poutníče…..
2vjec: nezemrel jsem. ne vcera. zemru dnes? nevim, asi ne. ale neco mi rika, ze konec je blize, nez se zda. sebrali mi duvod zit, muzu uz jen prezivat. a to jsem cinil az prilis dlouho. laska je jen jedna velka lez, nic jineho. ale diky, za snahu povzbudit a znovuozivit nadeji. prvni list korintskym, kapitola trinacta, vers trinacty pravi: A tak zustava vira, nadeje, laska – ale nejvetsi z te trojce je laska. ja rikam: laska, vira, nadeje… vsechno sou to kurvy.
2tak…jako hvezdy…a tak dale…: diky, uvidim, jak dlouha ta cesta bude.. budu si psat nekam do sesitu…
stejne zvlastni, ze najednou tady komentujou lidi, o kterych jsme drive vubec nevedel, ze existuji, nu coz…
Ajajaj.. jak jsem vlezla na Tvůj profil, tak mě to napadlo.. Je mi to líto.., ale třeba se dá i tohle nějak využít, třeba Ti to bude i k něčemu dobrý, třeba potkáš někoho jinýho…
Nebo jako by stálo víc za to dát o sobě vědět, až když někdo odchází…
Zdá se mi, že jestli má něco smysl, tak jedině přítomný okamžik.. Třeba v Tobě ještě aspoň návštěvy koncertů budí trochu života- jako ve mně..
A mrzí mě představa, že už nebudu od Tebe nic číst.
Jo, komentujou asi , protože maj pocit, že to může být naposled, kdy si to budeš moct přečíst- jako by člověk nemoh umřít / zmizet odsud kdykoliv…
Koupil jsem si blok, ale nejak se nemuzu odhodlat k tomu, napsat prvni vetu. Proc? Protoze tim bych otevrel novou kapitolu a kazda kapitola se musi uzavrit, neni vsak spravne ji uzavirat prilis brzy. Rozhodl jsem se, ze po Vanocich uz se nechci vratit do skoly. Driv, nez by se to mohlo stat, to chci mit za sebou.
A pritom, kdyz jsem se tak najednou rozhodl, mi jako by odchazi odvaha, jako bych snad chtel jeste dat svetu sanci. Ale nechci, nemuzu.
2sluniik: vis, ja nechci nikoho jinyho, chtel jsem Baru… a bez ni… neumim bez ni zit, zas jen prezivam… a s ni byt nemuzu… nebyl jsem na zadnym koncerte a uz asi na zadnym ani nebudu… neni chut… porad budes moci cist stare zapisky.. kdyz nekdo odchazi, tak uz je podle me pozde, zvlast, kdyz uz je rozhodnut…
2ALL: hlavne zadny sceny.. epikurejci rikali, ze clovek ma prozit svuj zivot a pak v klidu odejit, tak odejdu… at me hlavne nikdo nepremlouva, at mi nikdo nerika, jak je to ode me sobecke a tak podobne, vim to… nekolika malo lidem to ublizi a nekterym se ulevi… je to slabost a utek, ale ja byl vzdy slaby a utikal, tak co ma byt…
Do háje, Anatole!! Ten Tvůj poslední komentář vypadá, jako by ses chtěl zabít.. Nebo co chceš dělat? Chodíš k tomu psychologovi, ke kterýmu jsi byl doporučenej?
Nevěřím tomu, že bys to udělal. Doufám, že to neuděláš.
Já vim, že nechceš nikoho jinýho..- ale, sakryš, vždyť je to tak moc krátce, co jste se rozešli… seš mladej navíc, tak to vnímáš hodně silně…. taky vzhledem k tomu, jak bereš svět a sebe.. Já neříkám, že někdo jinej přijde zejtra- ale třeba za rok jo… Já chtěla říct, že spousta lidí nemluví o důležitejch věcech, dokud jsou na příjmu ti, jmiž by ty věci chtěli sdělit- kolikrát třeba někdo umře, aniž by se dozvěděl, kdo všechno ho měl rád, kdo ho za co obdivoval, komu všemu on pomohl….